Sněhulák

Ahoj, moji milí :)

Dnes mám pro Vás povídání o knize Sněhulák, kterou napsal Jo Nesbo (domyslete si, prosím, přeškrtnuté o).

Sněhulák byl (jak příhodné) obrovským hitem na předvánočním knižním trhu. V poslední době knížky vlastně vůbec nekupuji (nanejvýš napíšu Ježíškovi ;) ) a když už, dlouho si vybírám. Nesbo mně vůbec nelákal. Bála jsem se, že knížka bude až moc drsná, intelektuální a depresivní... Podotýkám, že jsem neměla nejmenší tušení, o čem kniha je. Ale když něco napíše severský autor a na obálce je červený (což mi evokuje krvavý) sněhulák, prostě z toho jde hrůza. Navíc, v Norsku mají pořád zimu a tmu a všichni tam trpí depresemi...(ne, to není výsledek výzkumu jedné americké univerzity, to je čistě moje vlastní asociace na téma chladný sever). Věděla jsem, že je to detektivka a že spisovatel je dost známý, toť vše. Zkrátka jsem tak nějak čekala, že kniha bude "tak temná, že neuvidím na stránky" (tuhle větu jsem si vypůjčila z recenze na poslední díl Harryho Pottera a asi nikdy ji nezapomenu :) ). 

A jak jsem se tedy ke Sněhulákovi dostala? Jednoduše jsem si ho vypůjčila v knihovně ;) A to u nás, na vesnici. Ležel hned vedle Boženy Němcové...(ne, to přeháním, ale jen trochu :) ). Prostě jsem si řekla, že už nebudu sto let za opicemi a zjistím, co je to ten chlápek s legračním jménem Jo (vím, nemůže za to, že je Nor) zač. 

Po přečtení anotace na obálce jsem byla celkem příjemně natěšená na pořádnou porci krve a deprese :) :)

Sněhulák je sedmou knihou volné série krimirománů, jejichž hrdinou je vyšetřovatel Harry Hole. Je listopad. V Oslu napadl první sníh. Birte Beckerová přichází domů z práce a chválí manžela a syna, jakého postavili v zahradě krásného sněhuláka. Jenže oni žádného sněhuláka nepostavili. Celá rodina užasle zírá z okna. Syn si všimne, že sněhulák je obrácen tváří k domu a jeho černé oči hledí přímo dovnitř. Ráno je Birte pryč. Zmizela bez stopy. Jen sněhulák má kolem krku její šálu. Vrchní komisař Harry Hole dostává tajemný dopis s podpisem "Sněhulák" a také novou kolegyni Katrine Brattovou, která si v tajuplnosti se Sněhulákem nezadá. Harry později zjistí, že Birte Beckerová není první případ. Na povrch vyplouvá řada podobných zmizení a ukazuje se, že mají společné rysy, především to, že všechny ženy byly vdané a všechny se ztratily s prvním sněhem. Rozbíhá se vyšetřování, které je tentokrát ještě napínavější než obvykle a pro Harryho o to složitější, že se silně dotýká jeho nové kolegyně i jedné velice blízké osoby. Harry ani netuší, jakému zlu bude muset tentokrát čelit a jakým způsobem bude muset prokázat, co v něm je.

Kniha má perfektní rozjezd. Kdyby si své tempo udržela, tak jí nemám co vytknout. Ale tak nějak to nedopadlo. Popravdě jsem se zhruba do půlky knihy dost nudila... a to má 500 stran. Pořád máte pocit, že se tam tak nějak nic neděje... Nakonec kola roztočí dost rychle, ale... 

V podstatě celou dobu se opakuje jedno schéma - zmizí žena, před domem se objeví sněhulák, potom ji (ne)najdou mrtvou. Většina manželů se tváří, že je jim to celkem jedno. Mezitím se objeví několik podezřelých, kterým to ale lze jen těžko uvěřit, když do konce knihy zbývá ještě tři sta stran, že. Do toho jsme svědky boje s alkoholismem a dalšími démony, který svádí hlavní vyšetřovatel Harry Hole. Na kterém je mi sympatické leda to, že je to tak nějak samorost a dělá si, co chce. Celkově jsem si k žádné postavě nedokázala vybudovat opravdový vztah - tedy kromě dětí, těch mi bylo líto. 

Knížka má samozřejmě své světlé momenty, některé okamžiky jsou opravdu překvapivé a dech beroucí, jenomže... jenomže jsem tak nějak čekala víc. Netvrdím, že je Sněhulák špatný, to rozhodně ne, závěr je, podobně jako první kapitola strhující a vygradovaný - jen to mezitím by mohlo být kapku víc děsivé a tak nějak procítěné. Asi se holt projevuje ta severská rezervovanost nebo nevím :)

A navíc i překlad trošku pokulhává - "Osloské Hlavní nádraží" mi doslova rvalo oči i uši...

Malá poznámka závěrem - dobrovolně přiznávám, že při čtení jsem nedokázala být vůbec, ale vůbec objektivní a pořád jsem srovnávala autora i detektiva se svými dvěma oblíbenci - Jeffery Deaverem a jeho Lincolnem Rhymem. Což je asi ten důvod, proč mě Sněhulák nechytl u srdce. 

Edit : ještě dva postřehy, aby to nebylo tak suché.
Všechny postavy se jmenují Errikson a Ososlon (ještě znám Ovečkina, ale to je Rus), jen vyšetřovatel zrovínka Harry Hole - to nezní moc finsky.
Stejně si myslím, že nebýt plísňaře (pozor, neplést s krysařem), tak si celá osloská kriminálka ani neškrtne... :)

A co Vy? Četli jste Sněhuláka?